Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

6.4.2020 - 6.5.2020

Izraelské osobnosti s československými kořeny

Pandemie koronaviru těžce dolehla na nás na všechny. Uzavřeny musely být i kulturní instituce. Všichni umělci ale pokračují v práci i doma a pevně věří, že se vám s výsledky své tvorby budou moci co nejdříve pochlubit, ať už v divadle, na filmovém plátně nebo na koncertu. Co tedy dělají izraelské osobnosti s československými kořeny, kteřé prosluli doma i v zahraničí? To vám nabízíme v rozhovorech, které jsme s nimi v uplynulých dnech natočili. Eva Grossmann, Hagai Shaham, Dalia Shimko a Ivan Joel Hajoš v rozhovoru s Robertem Mikolášem.

 

 

Eva Grossmann

"Archeologie je vlastně podklad pro nepsanou historii. Historie je ovlivněna politickou situací, kdežto archeologie poskytuje suchá fakta dle nálezů, které se vykopají".

Foto©Pamět národa

 

Eva Grossmann, roz. Fromowitzová, se narodila 9. srpna 1932 v Olomouci. Během 2.sv.války se musela schovávat před nacisty, kdy se skrývala u dědečka na zahradě, po válce pak jejich rodinný mlýn zabavili komunisté. Do Izraele odjela v r.1949, kde později vystudovala archeologii a egyptologii. Poté se specializovala na podmořskou archeologii. K jejím největším úspěchům patří objev byzantského přístavu v Apollonii, její odborné články dodnes vycházejí doma i v zahraničí

 


 

Paní Grossmann, co v těchto dnech děláte?

Co dělám? Mám zahradu, takže jsem sázela brambory, sela jsem ředkvičky, karotku a špenát, pár květin, zalévám, pleji, poslouchám zpěv ptáků, čtu si a aby mi mozek úplně nevyschnul, řeším maturitní otázky z matematiky. A vidím, že jsem toho spoustu zapomněla. Ráda také čtu na internetu například „Epos o Gilgamešovi“, anebo Schillerovu „Píseň o zvonu“. Ale i Erben mi přijde zajímavý, což nás ve škole vždycky nudilo. Roberte, já mám štěstí, já nepotřebuji lidi. Snad proto, že jsem byla 4 roky od svého osmého do dvanáctého roku sama se zvířaty, já jsem docela ráda sama.

Vy jste zažila velmi těžké chvíle, jako dítě jste se musela schovávat před nacisty, komunisté pak Vaší rodině znárodnili majetek, po odchodu do Izraele jste prožila několik válek. Jak vnímáte současnou krizi v souvislosti se šířením koronaviru?

O politice nemluvím. Když zde byly ty časté války, všichni jsme měli pocit, že to vede k míru anebo alespoň k příměří. Ten koronavirus dříve anebo později zmizí, budou-li lidé poslouchat. Ale ti ortodoxní věří, že je to vůle boží a proti ní není žádné pomoci. Proto v jejich městech nemoc tak řádí a oni ze strachu utíkají ven a nosí ji k nám.

Patříte k uznávaným izraelským archeologům, k vašim nejznámějším objevům patří objev byzantského přístavu Apollonia. Jaké to tehdy bylo, mohla byste nám tento objev popsat?

Budu se snažit být ve své odpovědi stručná. V římských dobách byly do Apollonie postaveny 3 silnice z Nablus, Sebastia, Afek/Jeruzaléma. Nestavěli je ale jenom proto, aby se mohli podívat na moře. Apollonie bylo město, byly zde stavěné budovy, žádné chýše. Hroby jsou k nalezení až v Kfar Shmariahu a dle všech pravděpodobností tedy město zasahovalo až sem. Kromě toho tam také probíhala výroba skla, produkce vína a hlavně argamanu - červené barvy na barvení látek z mušlí Murex. Na jedny římské šaty bylo třeba 10 000 takových mušlí. Všichni hledali přístav na sever od města, já jsem ale šla podle topografie a našla jsem tak hlavní přístav. U Řeků a Římanů byly totiž vždy přístavy dva, jeden pro mezinárodní obchod, kde probíhalo nakládání a vykládání zboží, a malý pro rybáře a pobřežní obchod.

Víte, podél pobřeží je proud vody z jihu na sever, z Egypta směrem k Anatolii. Ale jsou 3 body, kde jde proud obráceně: u Gazy, Apollonie a jižně od Haify. Pravděpodobně je to Coriolis efekt. Vědci na Haifské univerzitě to ignorovali, prostě se to nehodilo do výzkumu. Tvrdili, že Apollonie nemá přístav, jelikož vchod do přístavu nemůže být z jihu, jinak by byl zanesen pískem. 3 roky jsme skoro denně házeli lahve s očíslováným papírem severně od malého přístavu do vody. Pokud láhev někdo ze zvědavosti nevytáhnul, dostali se až na jih. Primitivní, ale učinné.

Zajímáte se nadále o archeologii? Jaké objevy vás v poslední době nejvíce zaujaly?

Zajímá mně například práce instituce Wreck Watch a jeho ředitele Dr. Seana Kingsleyho. Zabývají se podmořskou archeologii, a také sledují vraky lodí a chrání je před vyrabováním. Zároveň provádějí vědecký průzkum, například za pomoci robota vykopávají lodě španělské flotily Tierra Firme z roku 1622, které leží v hloubce 700m pod mořem.

 

Eva Grossmann v projektu Paměti národa

 

Přístav Apollonia

 
        

 

 

 

 



 

 

Hagai Shaham

"Myslím, že bychom měli respektovat, chránit a cenit si všechny krásné věci v našem světě. Hudba je rozhodně jedna z nich. Je to jazyk, forma umění, přirozená věc, která tady byla již před námi. Samozřejmě je to taky forma zábavy. Hudba (a umění) prospívá naší duši a já věřím, že je to duchovní nutnost lidstva."

 

Hagai Shaham je jeden z mezinárodně nejuznávanější izraelských houslistů. Shaham byl studentem renomované profesorky Ilony Feherové. Později ve studiích pokračoval u Emanuela Boroka, Arnolda Steinhardta a Guarneriho kvarteta.  Shaham získal několik mezinárodních ocenění. Jako sólista vystupoval s Královskou filharmonií, BBC Philharmonic, s Pražskými filharmonickými a rozhlasovými orchestry, a mnoha dalšími. S Izraelskou filharmonií vystupoval společně se sólistkou Mishy Maiski a Mehtou na oslavách 70. výročí orchestru. Hagai Shaham nahrál více než 30 alb, které byly s nadšením přijaty mezinárodním tiskem. Hagai Shaham je profesorem na Buchmann-Mehta School of Music na Telavivské univerzitě a umělcem v rezidenci na Stony Brook University v New Yorku. Spolu s houslistkou Ittai Shapirou je spoluzakladatelem Nadace Ilony Feherové na podporu mladých izraelských houslistů. 

 


 

Pane Shaham, jak je vaše rodina spjata s Československem? 

Můj otec Amnon Shaham se narodil v Československu (Nitra) v roce 1936. Po válce v roce 1949 přišel do Izraele. Byl učitelem hudby a inspektorem hudebních studií ministerstva školství na severu Izraele. Dnes je v důchodu, hraje (za normálních okolností) týdně komorní kvarteto se svými amatérskými přáteli.

Co děláte v těchto dnech? Jste v Izraeli nebo jste snad uvízl v zahraničí kvůli opatřením přijatým v souvislosti s rozšířením koronaviru?

Jsem v Izraeli, zavřený doma ... Cvičím, učím z domova, nakupuji jídlo pro svou rodinu ..... Měl jsem být na turné (Anglie, USA a Nizozemsko), ale všechno bylo zrušeno, stejně jako zbytek této sezóny.

Nenudíte se? Většinu roku cestujete po světě, učíte v zahraničí, ale teď musíte být doma?

Vlastně vůbec ne. Mám teď čas, který mohu opravdu využít k dělání věcí, které jsem vždycky chtěl, ke čtení nových věcí .... a navíc pokračuji ve výuce svých studentů na univerzitě v Tel Avivu i na univerzitě v New Yorku.

A co hrát „online“? Neplánujete online koncert „doma“, abyste potěšil své fanoušky, jak to dnes dělají někteří hudebníci nebo orchestry, jako je Česká filharmonie?

Neplánoval jsem žádné online představení. Vyučování je dost náročné .... prostředky, které mám (normální internet, skype / zoom atd.), nejsou v přijatelné kvalitě pro živé vysílání hudby. Možná udělám něco pěkného se svými dvěma dětmi, které jsou doma se mnou.

Jdou děti ve vašich stopách? Jsou také nadaní hudebníci? Co tak udělat společný domácí koncert?

Právě jste položil otázku na mou předchozí odpověď. :-) Doma je ještě jeden houslista (Michael, 16 let) a kontrabasistka (Naomi, 22 let). Už jsme zkoušeli nějakou komorní hudbu, uděláme víc, možná na naší střeše (jako Beatles ....)

Když už mluvíme o České filharmonii, jste skvělý znalec a podporovatel českých skladatelů, že?

No, hrál jsem skladby několika skvělých českých skladatelů jako Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů ... vše opravdu skvělé, na nejvyšší úrovni. Nahrál jsem CD Janáčkova kompletního díla pro housle a klavír a 2 klavírní tria Dvořáka. V příštím roce plánuji nahrát jeho sonátinu a slovanské tance.

 Až tato krize skončí, máte nějaké plány, kde chcete hrát? A co v České republice?

Pevně doufám, že se vrátím ke svým normálním plánům. Už mám rezervace na sezónu 2021/22 ... A příliš mnoho věcí bude v nejbližší době pravděpodobně zrušeno (letní festivaly atd.). Vždy jsem rád hrál v České republice, byl jsem tam několikrát a mnohokrát jsem spolupracoval i s českými hudebníky. Zatím nemám naplánované vystoupení, ale takovou příležitost vždycky uvítám!

 

 

 

 

 

 



 

 

Dalia Shimko

"Divadlo je pro mě místo s absolutní svobodou. Místo, kde můžu skutečně čelit temné a romantické straně mé osobnosti. Je to místo kde můžu mluvit o problémech, potížích a násilí v našem světě.  Je to místo, kde můžu pracovat s talentovanými lidmi a společně rozvíjet uměleckou svobodu".  

 

Dalia Shimko je izraelská herečka, ředitelka a zakladatelka divadelního souboru Aspamia. Narodila se jako Zuzana Šimková v malém městě Nové Zámky roku 1962. V roce 1968 rodina emigrovala do Izraele. Po skončení její vojenské služby účinkovala ve filmech "Zits 80" and "Repeat Diving ". Role ve filmu "Noa, bat 17" ji proslavila a Shimko začala hrát i v divadle. V roce 1984 odjela studovat do Londýna na Douglas Weber Akademii. Po návratu do Izraele hrála v několika filmech a seriálech. Od roku 1991 pracuje také jako režisérka divadelních her. V roce 2003 zakládá její vlastní Fringe divadlo Aspamia. Pod vedením Dalie Shimko soubor představil více než 20 inscenací.

 



Kulturní instituce byly v Izraeli uzavřeny mezi prvními, včetně vašeho divadla. Co tedy nyní děláte? Jak se snažíte zvládnout tyto těžké dny?

V současné době nedělám téměř nic. A to nejen kvůli celé té situaci spojené s koronavirem, ale také kvůli politické situaci v Izraeli, která mně velmi znepokojuje a brzdí moji kreativitu.

Jako ředitelka divadla jste zodpovědná i za své herce i za všechny zaměstnance, jste i nadále v kontaktu a jak se navzájem podporujete? A jste v kontaktu s diváky?

Jako ředitelka divadelní společnosti Ensemble Aspamia jsem nadále téměř dennodenně v kontaktu s našimi herci, diskutujeme spolu o našich obavách, snažíme se situaci brát s humorem, vzájemně se podporujeme a plánujeme další projekty. Pro naše diváky pak online na sociálních sítích streamujeme naše dřívější hry.

Vy jste i známá herečka, hrála jste ve filmech a poté v divadle, vždy jste byla velmi aktivní, teď ale musíte být zavřená doma. Píšete tedy nějakou hru nebo zkoušíte nějakou roli?

Než nastala nynější krize, pracovala jsem na několika projektech – na nové divadelní hře podle krátké povídky „Little Pinks“, spolupodílela jsem se na tvorbě textu k novému televiznímu seriálu, a také jsem se věnovala fundraisingu k novému celovečernímu filmu, jehož spoluautorem je můj kamarád, herec Sharon Alexander.

Izraelci jsou známí svou soudržností i statečností, myslíte, že i tuto krizi zvládnou? Že společně dokážou koronavirus porazit?

Společnost v Izraeli je zcela rozdělená a uprostřed krize, a to bez ohledu na současnou světovou epidemii. Nicméně stále nepřestávám věřit, že to naopak může přispět k tomu naši společnost znovu spojit.

Každý den přináší nové příběhy, nové hrdiny, mezi které určitě patří lékaři, zdravotní sestry, pečovatelky, ale třeba i pokladní v obchodech. Nejsou jejich příběhy a osudy tématem na nějakou divadelní hru?

Nepochybuji o tom, že o se o této epidemii píše v současné době již mnoho příběhů a knih. Já ve své umělecké tvorbě však většinou nereaguji na bezprostřední realitu, ale nikdo nikdy neví.

Vaší rodnou zemí je Československo, jste stále ve spojení s lidmi ze země svých předků a s jejich kulturou? Sledujete tamní kulturní scénu?

Má nejbližší rodina bydlí v Praze a jsem s nimi tedy v úzkém kontaktu a skrze ně se také dostávám do styku s českou společností a kulturou. Můj bratranec Jaroslav Rona je velmi známý český sochař a malíř a díky němu se tak dostávám blíže k české umělecké scéně. Mám také aspirace a sny pracovat na českém a slovenském divadle. Doufám tedy, že to bude možné již velmi brzy po skončení koronavirové epidemie.

       

      

Foto©David Kaplan

Web Aspamia Ensemble

Facebook Aspamia Ensemble

 

 

 

 



 

 

Ivan Joel Hajoš

   

"Život je neustálé zpřesňování definice, čím vším už nebudu.“  
Ludvík Vaculík


Ivan Joel Hajoš se narodil v Československu roku 1946, avšak od roku 1969 žije v Izraeli. Povoláním matematik a datový analytik ve státním výzkumném ústavu. Od svého odchodu do důchodu se věnuje překládání z češtiny/slovenštiny do hebrejštiny.

 


 

Na čem v současné chvíli pracujete?

Aktuálně jsou to dva filmy, oba z šedesátých let, které se připravují na nadcházející Czech Film Week, a doufáme, že budou oba v srpnu uvedeny, a to „Kočár do Vídně“ (režie Karel Kachyňa) a „Až přijde kocour“ (režie Vojtěch Jasný). Měl jsem tu čest a potěšení překládat oba filmy do hebrejštiny a synchronizovat k nim titulky. Postprodukce, při které budou tyto titulky užity, bude provedena Národním filmovým archivem v Praze (ano, hebrejské titulky v Praze!).

Proč máte v oblibě zrovna filmy z československé nové vlny šedesátých let?

Narodil jsem se v Československu a roku 1960 mi bylo 14 let. Dá se tak říct, že jsem v atmosféře šedesátých let vyrůstal: Suchý a Šlitr, politické uvolnění, Literární noviny, všechna ta velká jména české literatury, divadla a samozřejmě mého oblíbeného filmu a mimo jiné právě i nové vlny. Mé kulturní povědomí v období dospívání se utvářelo právě na tomto podhoubí a ovlivnilo mne na celý život.

Jak Izraelci vnímají a přijímají československou a českou kinematografii? 

Běžná kina jsou zde zaplavena světovými komerčními tituly, z nichž některé samozřejmě nejsou k zahození. Miloš Forman je tak nejspíše jediné jméno, které místní znají. Obecně zde lidé oceňují zejména český smysl pro humor a satiru, know-how a brilanci českých kameramanů či skvělé české herce. Celá tato široká škála kreativity českých filmových umělců má ale nyní pouze jednu platformu, a tou jsou artová kina, kde nadšené přijmají všechny žánry českého filmu, ať už současného či klasického, a to napříč všemi věkovými skupinami. Izraelci tak po letech, kdy převažoval zejména americký vliv, začínají „objevovat“ evropské kořeny naší kultury. 

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Překládáte stále i knihy?

Kniha, kterou jsem překládal z hebrejštiny do slovenštiny (Záblesky v temnotě od Roberta Bornsteina), byla nedávno přijata k publikaci bratislavským nakladatelstvím Marenčin. V těchto dnech navíc začínám překládat jednu divadelní hru z češtiny do hebrejštiny – ale nejspíše je ještě příliš brzy na to, o tom mluvit. Rád bych však překládal i českou prózu. A určitě přemýšlím nad překládáním také z hebrejštiny do češtiny, jak filmových titulků, tak prózy. Rád bych tak co nejvíce přispěl k budování „mostu“ mezi českou/slovenskou a izraelskou kulturou.

 


Hebrew subtitles for: 

        

 

 

 

 

 



 

Místo konání:
Datum:

Od: 6.4.2020
Do: 6.5.2020

Organizátor:

České centrum

Datum: 2.4.2020 11:47:00


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala